Založit webové stránky nebo eShop
 

NO CČSH v Mladé Boleslavi

Historie naší NO

Historie Náboženské obce CČSH v Mladé Boleslavi

           Církev československá byla vyhlášena po bohoslužbách v Husí Lhotě (vesnice nedaleko Mladé Boleslavi) 21.3.1921 jako reakce na návštěvy, bohoslužby a přednášky Dr. Karla Farského. Až do chvíle udělení státního schválení samostatné NO byli členové nové církve oficiálně vedeni pod NO Bakov n.J. Skutečný vznik NO po udělení státního souhlasu se váže k datu 16.11. 1924. V únoru 1924 měla NO v Mladé Boleslavi a okolí 3.261 členů. 1. farářem se stal František Holman (1924-25), 2. Karel Svoboda (1926 – 33). V této době byl zakoupen pro NO pozdně gotický městský palác Templ (vybudován 1488-1493), který v letech 1924-1965 sloužil jako sbor CČS. Největšího rozvoje dosáhla NO v MB za faráře Dr. Mojmíra A. Beneše (1933-1950). Členská základna dosáhla počtu 5.500 členů, byl ustanoven odbor sociální péče, Pěvecký sbor Farský, Jednota mládeže, ve školách se vyučovalo náboženství průměrně ročně pro 420 školních dětí, svátost křtu přijalo 3.000 dětí, bohoslužby se konaly také ve čtyřech střediscích. V duchovní správě vypomáhalo několik duchovních, bohoslovců, učitelů náboženství. Vedení NO nashromáždilo slušný majetek. Byl zakoupen pozemek pro výstavbu Husova sboru, do majetku církve byl získán činžovní dům. V té době byla NO v MB sídlem mladoboleslavského okrsku v rámci královéhradecké diecéze.

          Období od r. 1950 můžeme nazvat obdobím likvidace náboženského a duchovního života. Toto období postihlo v MB 4. faráře NO ThB. Vladimíra Vyskočila s manželkou Marií – pozdější kazatelkou (1950-82). Pozice, kterou si NO v MB postupně vybudovala, se začala postupně ztrácet. Značný pokles nastal např. v přihlášených dětech na vyučování náboženství ve školách: zlom nastal v r. 1954/55, kdy z cca 220 dětí se přihlásilo 50 a tento stav skončil r. 1959/60 na počtu 31. Od tohoto roku se již náboženství nevyučovalo.Počet příslušníků začal rapidně ubývat až na stav 450, což představuje pokles o 93 % z nejvyššího stavu počtu členů NO. Devastace náboženského života pokračovala vlivem politického tlaku, který zejména v MB sílil rozvojem automobilismu a budováním nového závodu ŠKODA Auto. Přestože se Mladá Boleslav rozšiřovala počtem obyvatel, do života NO z imigrantů nepřicházel v podstatě nikdo. S tím souvisel neutěšený stav majetkový a finanční. V r. 1960 po schválení nového územního plánu rozvoje města byla nucena církev předat zakoupený pozemek pro stavbu sboru městu za hodnotu 1% pořizovací ceny a umožnit tak městu vybudovat kulturní dům.  Z důvodu nedostatečných finančních prostředků na modernizaci bytů byla nucena NO  převést bezúplatně do bytového fondu AZNP i dům Fábingerových. Poslední morovou ranou v materiálním zajištění NO byl vyhlášený havarijní stav budovy Templ, na jejíž opravy se nepodařilo zajistit dostatečné finanční prostředky, což znamenalo budovu opustit a předat za symbolickou 1,- Kč městu. V tomto období se fakticky jednalo o přežití NO, protože církev se neměla kde scházet.

          Usilovným jednáním se podařilo nejprve získat byt pro faráře v domě čp. 495 v ulici Boženy Němcové, získat půjčku z BS na zakoupení celého domu, kde ve 2. poschodí byly kanceláře NO a v přízemí  vybudována modlitebna. Nová modlitebna byla slavnostně otevřena při bohoslužbách 16.5. 1967.

          Po odchodu manželů Vyskočilových do starobního důchodu nastoupila do NO jako 5. farář s. Miloslava Taucová (1982-87 a 2 měsíce v r- 1988). Na krátkou dobu byla do NO ustanovena s. Marie Černegová (1.5. 1988 do 31.12. 1988). Od počátku r. 1989 byla NO administrována z Benátek n.J. br. farářem Lukášem Volkmanem. Situace v obci byla jak po stránce duchovní, tak i finanční velmi svízelná. I budova sborového domu byla v havarijním stavu.

          Rok 1989 se stal předělem pro naši společnost i pro NO. 1.6. 1989 nastoupil jako šestý farář Mgr. Antonín Jelínek, který sloužil v MB do 31.8. 1992, kdy přešel do Prahy jako vedoucí diecézní tajemník a službu sedmého faráře převzala Mgr. Libuše Jelínková (později Kopřivová). Období po sametové revoluci v r. 1989 se dá nazvat obdobím obnovy duchovního života, obdobím nadšení a naděje v lepší časy církve. Br. farář Jelínek byl velice aktivní, uměl sehnat peníze od sponzorů, členů církve i příznivců na nutné generální opravy budovy, které probíhaly v letech 1990 – 95. Br. farář uměl nadchnout lidi ke spolupráci na díle NO, pracoval s vězni , později s amnestovanými, přednášel na školách, aktivně se zapojoval do společenského života (byl poslancem městského zastupitelstva a jedním ze tří představitelů OF v MB, v naší modlitebně bylo v revolučních dnech 1989 sídlo OF v MB). V NO jsme začali pracovat s dětmi a s mládeží a rozvíjeli také sociální práci (byla založena charitativní nadace Kateřiny Militké Duha, ve 2. poschodí sborového domu zřízeno azylové bydlení pro mladé v sociální tísni, pomáhali jsme v uprchlickém táboře Jezová a ve spolupráci s Ing. Ondřejem Šikem také v zahraničí – ve zbídačené Jugoslávii. V duchovní správě NO vypomáhala s. Helena Kyselová, která v r. 1990 přijala jáhenské svěcení a byla zde ustanovena kazatelkou.

          Po odchodu s. farářky Kopřivové (Jelínkové) na mateřskou dovolenou se ujali přechodného zástupu od 1.9. 1995 do 31.12. 1998 rodiče s. farářky Jindřich a Libuše Hanušovi, dlouholetí faráři CČSH, kteří se do MB přistěhovali. Tím se stala s. Mgr. Libuše Hanušová 8. farářem NO. V rámci bohoslovecké praxe v letech 1996-98 působila při duchovní správě s. kazatelka Miluše Jizbová. Od 1.1. 1999 se do služby na plný úvazek vrátila sestra farářka Libuše Kopřivová.

Posledních deset let bylo charakterizováno postupným zlhostejněním společnosti ke všemu, co přesahuje materiální rozměr života. Práce církve v průmyslovém městě je těžká.  Potýkáme se s odporem k jakékoliv instituci včetně církve.

V současné době je náboženská obec početně malá. I když jsou věřící obětaví, citelně pociťujeme nedostatek finančních prostředků.(Náboženská obec má pro svou činnost k dispozici pouze církevní příspěvky a dary svých členů.) Přesto se od roku 1989 podařilo opravit budovu sborového domu, která byla ve velmi špatném stavu. Za posledních dvacet let byla provedena celková výměna stropů ve 2. poschodí, nová elektroinstalace v celém domě, vybudována koupelna a místnost pro hosty z půdního prostoru, byly provedeny úpravy půdy, plynofikace ve 2. poschodí, modernizace služebního bytu pro faráře, úpravy modlitebny a kanceláře, vybudování kuchyňky s vodou a odpadem v přízemí, nové dlažby vnitřní i venkovní, nová dešťová i splašková kanalizace, střecha, hromosvody, okapy, vyvločkování a oprava komínů, odstranění vlhkosti svislou izolací vně budovy až pod základy a drenážním systémem kolem celé budovy. Finanční prostředky na tyto opravy jsme postupně získávali od státu, církve, sponzorů a darů věřících. Co bylo v našich silách, dělalo se svépomocí. Dům je nyní v relativně dobrém stavu, ale je třeba ho stále udržovat, což vyžaduje značné finanční prostředky. Snažíme se získat finanční prostředky pronajmutím suterénních prostor, což se nám zatím nedaří, protože je nutná vysoká vstupní investice ze strany nájemce.

          Jádro náboženské obce není početné, ale jsou to lidé hluboce věřící, věrní a obětaví. Máme se rádi, jsme otevření a tolerantní. Může mezi nás přijít kdokoliv a nemusí mít strach, že bychom ho k něčemu nutili. Vytváříme společenství, ve kterém jsme našli duchovní domov a kde je nám dobře. Naším cílem je, aby skrze naše svědectví slovem i životem uvěřilo co nejvíce lidí v Ježíše Krista, žilo věrohodný křesťanský život a zapojilo se do společenství církve.

          „Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.“ (Ef 3,20n)

TOPlist