Založit webové stránky nebo eShop
 

NO CČSH v Mladé Boleslavi

CČSH

Církev československá husitská

Stránky církve naleznete na www.ccsh.cz


Církev československá husitská (dále CČSH) o sobě vyznává, že vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jediné, svaté, obecné církve Boží byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevíře a beznaději, a aby usilovala o Boží církev bez poskvrny a vrásky (Základy víry CČSH, čl. 42).


Historie

Církev československá husitská (do r. 1971 Církev československá) vznikla o Vánocích 1919, kdy byla v řadě katolických kostelů slavena poprvé bohoslužba v českém jazyce. Dne 8.1.1920 se ustavila v Praze z radikálního křídla modernistického reformního hnutí římskokatolického duchovenstva (Ohnisko) v čele s ThDr. Karlem Farským, později zvoleným prvním patriarchou nové církve. 


Poslání

Z dosavadní bohoslovecké tradice vystupují tyto základní rysy CČSH:
Nejvyšší normou je Duch Kristův (Duch Boží, Duch svatý).
Zjevení je totožné s Božím Slovem, Boží Slovo s Ježíšem Kristem. Bible a Boží Slovo nejsou vždy totožné.
Cílem je naplňovat Duchem Kristovým celý život, to znamená být jeho účinným nástrojem ve světě.



Úcta k vědecké pravdě a otevřenost vůči světu

Poslední Pravda je jen jedna. Poznávání této konečné Pravdy je pouze částečné. Pravdu chápeme nejen jako princip poznání, ale jako odpovědný vztah k Bohu i k člověku.
Co je pravdivé, je i dobré (charakter etický); co je pravdivé, je i krásné (charakter estetický).
S tím souvisí kladný a porozumivý vztah ke světu vůbec. Do zájmu církve patří všechny otázky lidského života individiálního i sociálního, církev se chce k těmto otázkám veřejně vyjadřovat. Věrné zvěstování evangelia současnému člověku znamená dějinnou tvořivou moc.



Apostolicita a reformační charakter

Obojí chápeme duchovně (z Ducha svatého). Apoštolskost církve je určena věrným uchováváním a předáváním ryzí biblické zvěsti a její aktualizací oživující mocí Ducha svatého. Reformační charakter spočívá v neustálém pročišťování dosavadní církevní tradice na základě biblické zvěsti pod normou Ducha Kristova.


Zpřítomnění jako liturgický princip

Sám živý Kristus, který se z Otcova příkazu a podle svých slibů v moci Ducha svatého spásně zpřítomňuje při svátostném jednání církve, si z ní činí své tělo na této Zemi.


Presbyterně episkopální zřízení

Vychází z obecného kněžství Kristova lidu. Služby kněžství celé obecné církve Kristovy jsou přenášeny při svěcení kněžstva "na osoby způsobilé a osvědčené" (Základy víry, 345), muže a od roku 1947 i ženy, aby byla zajišťována nezkrácenost a jednota tří Kristových úřadů (prorockého - učitelského, královského - pastýřského, kněžského - obětního).
Služby jsou rozčleněny podle míry svěřené odpovědnosti na službu jáhenskou, kněžskou (farářskou) a biskupskou. Presbyterním zřízením se míní účast zvolených či povolaných presbyterů (starších) na řízení církve.



Svoboda svědomí

Z lidské strany otevírá obzor pluralismu názorů a postojů. Svobodě rozumíme jako "plné osobní poslušnosti a odpovědnosti milosti a pravdy, která se stala v Ježíši Kristu" (Základy víry CČSH, 49).
Uplatňuje se ve vnitřním respektu k základním duchovním hodnotám a k rysům vlastní církevní tradice. Je "svobodnou od lidských nálezků církevních dějin" (Základy víry, tamtéž), srovnej Mistr Jan Hus.

Svým názvem "Církev československá husitská" se přihlašuje ke křesťanským tradicím našich historických zemí, k nimž se duchovně připojila i část obyvatel Slovenské republiky. Mezi těmito křesťanskými tradicemi má husitská (česká) tzv. první reformace duchovně určující postavení, avšak současně hranice těchto zemí překračuje ve smyslu evropského a světového rozměru v přínosu prvoreformačních idejí pro ekumenickou podobu jediné, obecné a apoštolské církve.

Proto je CČSH členkou Světové rady církví, Ekumenické rady církví v České republice, Konference evropských církví, Leuenberského společenství církví.

Husitská církev představuje střed mezi katolickou tradicí (liturgie a sedm svátostí) a protestantským principem (učení a řád). Její teologie neustále kriticky poměřuje vlastní církevní praxi.



Církevní tradice & biblická orientace

Církev československá husitská se ve svém učení dává vést svědectvím a zvěstí Bible. Z církevní tradice přijímá to, co je s Písmem svatým ve shodě. Biblická orientace jí otevřela důležité poznání, že existuje jediná církev Kristova na celém světě, která je složena z křesťanů ve všech organizacích křesťanských církví.

Základem církevního života jsou pravidelné nedělní bohoslužby s liturgií dr. Karla Farského. Bohoslužba má dva vrcholy - zvěstování biblického poselství Božího slova a zpřítomnění Krista jako živého Pána církve a skrytého Pána dějin ve společenství při večeři Páně.

Církev vysluhuje sedm svátostí - křest, biřmování, večeři Páně, pokání, manželství, útěchu nemocných a svěcení kněžstva.
Církev zajišťuje shromáždění duchovní péče o děti, mládež a dospělé a koná pravidelné biblické hodiny. Duchovní a jejich spolupracovníci se starají také o osobní duchovní péči, a to zejména při návštěvách v rodinách, u nemocných, osamělých, pozůstalých a dalších zájemců o setkání s představiteli církve.
Duchovního lze požádat o tzv. pastorační rozhovor anebo o soukromou zpověď. Duchovní je vázán zpovědním tajemstvím.



Organizace

Základní organizační jednotkou je náboženská obec, vedená radou starších. Radu volí shromáždění náboženské obce. Jejím členem je ustanovený/-á duchovní.
Náboženské obce tvoří pět diecézí se sídlem v Praze, v Plzni, v Hradci Králové, v Brně a v Olomouci, které spravují diecézní rady v čele s biskupy, volenými diecézním shromážděním. Na Slovensku je diecéze CČSH se sídlem v Bratislavě.
Celek církve je spravován ústřední radou (členy ústřední rady volí, v rovném zastoupení kněží a presbyterů, diecézní shromáždění) v čele s patriarchou/generální biskupkou, které volí církevní sněm.
Všechny vyšší orgány jsou voleny zpravidla na sedm let. Církevní sněm rozhoduje o základních věroučných a organizačních normách (Základy víry CČSH, Ústava CČSH, Organizační řád CČSH, Řád duchovenské služby, Hospodářský řád).
V údobí mezi sněmy rozhoduje církevní zastupitelstvo, tvořené duchovními i laickými zástupci ze všech diecézí.

Kandidáty duchovenské služby připravuje Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (HTF UK) v pětiletém studiu a Husův institut teologických studií, založený pražskou diecézí. Sociální službu a misii řídí Diakonie a misie CČSH. Ústřední rada vydává časopis Český zápas, HTF UK Teologickou revue. Pražská diecéze vydává časopis Husita. Další publikační činnost zajišťuje vydavatelství Blahoslav.



Převzato z:

 
_____________________________________________________________________________

 

Večeře Páně v pojetí CČSH (pro ekumenické sejití duchovních v Mladé Boleslavi 11.4.2008)

 

Večeře Páně je součástí a vrcholem každé liturgické bohoslužby. Může se vysluhovat i ve zvláštním shromáždění. Vlastní přijímání se děje vždy pod obojí způsobou, tzn. že kněz podává věřícím hostii namočenou ve víně. Podmínkou přijímání ze strany věřícího je křest, pokání a víra.

Večeře Páně v pojetí CČSH je založena na svědectví Písma. Na pozadí jsou výpovědi SZ (vyjití z Egypta, jedení velikonočního beránka, ztotožnění Ježíše s obětním beránkem, splnění Izajášových proroctví o trpícím služebníku Hospodinově, symbolika kalicha). V NZ pak zprávy o poslední Ježíšově večeři s učedníky v synoptických evangeliích (Mk 14,22-25; Mt 26,26-29; L 22,14-20), Janovo svědectví (J 13,1-20; J 13,22-27; J 6,54 nn) a Pavlovy listy (1K 11,23-20; 1K 10,16-22). V širší souvislosti je VP založena na sycení zástupů Ježíšem (Mk6,35-43; Mk 8,1-10; Mt 14,15-21; Mt 15,32-39; L 9,12-17; J 6,1-15) a stolování se Vzkříšeným (L 24,13-35).

          Význam VP spočívá ve zpřítomnění oběti Ježíše Krista, založení nové smlouvy mezi Bohem a lidmi a očekávání příchodu Páně ve slávě a Božího království v plnosti.

          Současná liturgie CČSH koresponduje s tradičním pojetím křesťanské VP (s Ordo et Canon Missae Romanu a s Liturgií Jana Zlatoústého). Zahrnuje Obětování, Smíření, Chvalozpěv,Zpřítomnění, Ustanovení, Prosby za Ducha sv., Sjednocení a Přijímání. VP je v CČSH pochopena jako zpřítomnění JKa, jeho života, díla a smrti a jako sjednocení s Kristem. Svátostným jednáním VP se buduje společenství církve jako jeho těla, které bude mít podíl na budoucí dokonalé jednotě s Bohem v Božím království.

           Liturgie jako celek je symbolickým znázorněním Kristovy oběti. Jádrem jsou Ježíšova slova ustanovení.

          Obětování:

Kristova oběť na kříži je nosným motivem celé liturgie. Kristova oběť na kříži se nedá opakovat ani nahradit či doplnit, ale její ovoce má účinkovat v obci věřících. Kristova oběť je v liturgii CČSH interpretována jako smysluplné utrpení pro druhé a příklad diakonie. Celou liturgií prostupuje motiv oběti a kříže, jeho bezprostředním znázorněním je pozdvihování bohoslužebního chleba a jeho lámání. 

          Chvalozpěv

          Eucharistická modlitba a slova ustanovení:

Citaci Ježíšových slov ustanovení VP předchází Eucharistická modlitba, která je díkůvzdáním Bohu Otci za stvoření, za dar i zachování života. Charakteristický pro Eucharistickou modlitbu je christologický tón a trinitární  členění. Celá modlitba je charakterizována jako projev díků církve za celou ekonomii spásy od stvoření až po příchod Krista a jeho smrt za nás a pro nás.

           Prosby za Ducha svatého (epikléze):

Následují modlitby za sjednocení církve s Pánem, prosby za Ducha svatého. Tato modlitba vyjadřuje i sjednocení v Duchu sv. s křesťany na celém světě a s církví vítěznou u Božího trůnu.

          Přijímání (Communio):

Před vlastním přijímáním je lámán chléb, Ježíš Kristus, který byl dán k naší spáse. Po pozdravení pokoje a modlitbě před přijímáním následuje přijímání.

 

VP v CČSH může být vysluhována ve zvláštním neliturgickém shromáždění, např. na Zelený čtvrtek. Jednotlivé prvky liturgie jsou pak podstatně zkráceny a zjednodušeny. Vždy však předchází svátost pokání a základem jsou slova ustanovení. Věřící pak mohou sedět kolem stolu, přičemž koluje miska s hostiemi nebo chlebem a koluje kalich s vínem. Tato forma VP je vhodná pro menší shromáždění a podtrhuje význam obecenství.

Použitá literatura:

Základy víry CČSH přijaté VI. Sněmem 17.10. 1971 jako oficiální nauková norma, str. 112.

Komentář k ZV (pracovní text, sněmovní centrum 2004) str- 39-44.

Tomáš Butta: Uvedení do bohoslužebné teorie a praxe v CČSH (Karolínum, Praha 2005).

Bohoslužebná kniha CČSH (Blahoslav, Praha 2004).

 

Libuše Kopřivová, farářka

 
TOPlist